František Lízna

Pochází z komunisty pronásledované rodiny, sám byl z politických důvodů pětkrát vězněn a vojenskou službu vykonával u PTP na Slovensku. V roce 1968 byl přijat do noviciátu jezuitského řádu a v roce 1974 vysvěcen na kněze, podle jeho vlastního vyjádření mu byla veřejná kněžská činnost zakázána ihned po jeho primiční mši svaté a tento zákaz platil až do roku 1990.
Do roku 1989 působil převážně v dělnických profesích a v oblasti zdravotnictví. Veřejně mohl své kněžské povolání vykonávat až po roce 1989. V roce 1978 podepsal Chartu 77.
Po sametové revoluci působil v Brně a ve věznici v Kuřimi. V letech 1995-2004 působil jako vězeňský duchovní na Mírově a farář ve Vyšehorkách, kde je farářem i v současnosti.
V roce 2000 se stal členem vládní Rady pro lidská práva. Zaměřuje se zejména na pastoraci Romů, vězňů a bezdomovců. V roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, v roce 2003 mu nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla a v roce 2012 mu byla řádem milosrdných bratří udělena Cena Celestýna Opitze za vzor v péči o nemocné a potřebné. 17. listopadu 2017 převzal Cenu Paměti národa.